Cesky jih a sumava v Lidove pisni : Т. 3
Бесплатно
Новинка
Основная коллекция
Издательство:
Автор:
Вейс Карел
Год издания: 1929
Кол-во страниц: 110
Дополнительно
Вид издания:
Архивная литература
Артикул: 884568.01.99
Тематика:
ББК:
УДК:
ГРНТИ:
Скопировать запись
Фрагмент текстового слоя документа размещен для индексирующих роботов
V LIDOVe ftl'sm
C ESKY ЛИ A SUMA
V LI DOVE PISNI
Zapsal, slovesne a hudebne upravil a v jubilejnich letech Z928—1929 vydal
Karel Weis
d!l tRet!
vSecka prAva vyhrazena
«Mjba Л£ВЙ£» ‘‘лдекля
;У.?ЫКА.’ЬЯАЯ
БЙ5ЛЯ0ТЕКА
——--------
V PRAZE
N/fRODO HOSPODdRSKY SBOR JIHOCESK?
Ustfedi: Praha III, Piti^na trida c. 12
к. w. KRALOVACKA SVARBA (Psdno 1922) % amluvy deji se z opatrnosti vzdy vecer, jiz za tmy, aby cela vec zustala utajena a nepfisla na vefejnost, kdyby se snad smlouvajici nedohodli. К namluvam dochazi obycejne po nekolika vzkazech. Kdyz je vse _ 1 nalezite pripraveno, pfijdou rodice zenichovi do domu vyvoleneho ,,divcete“ a lamou za sveho syna kopi. „Nas pacholik,¹) dyt’ vite, je zdrav, byl spanembohem na vojne, byl spanembohem ve svete, za nase pfatelstvo se nemusite stydet, dluhu neni taky tulik, jen esli vy neveste taky neci'm pomuzete, dyt vfte, zacatky sou vsudy zly.“ - A rodice nevestini odpovidaji: „No, a za nasi divcici se nemusi taky zadnej stydet, s tou muze it na velkou i na pozehnani, a umi vzit vsechno do ruky.“ - Pak se smlouva о prinos nevesty a jak bude vybaven zenich. Vymenkaf taky se do toho ,,vomoci“ a vymi-nuje si nejaky ten „krapec mlika“ atd. Kdyz je vsechno smluveno, chysta se ,,svarba“. Zenichovou povinnosti je, neveste dat usit botky, koupit puncochy a podvazky. Nevesta koupi zenichovi kosili a vazanku, kapesniky a ,,herbabnej“ satek na krk. Hed-vabnymi satky podeli take matku, sestry a bratry zenichovy. Kmotficka nevestina povinna je venovat ji pro ,,zavijeni“ hedvabny bily satek (plachetku) s tfasnemi. Pak jde muzikant-zvac, vysnofeny faborem, zvat hosty a pfatelstvo s obou stran. „Раппа nevesta a pan zenich vzkazujou vas pozdravovat a active zvat к pozehnani jejich snatku, kerej bude ve stachovskym chramu Pane, abyste se za ne nestydeli a je doprovodili a s krapkou polivky a kouskem masa se pohostili.“ V nekterych pfipadech zvani obstarava zenich sam anebo druzba. Kdyz je vsechno sezvano, nastava doba pfiprav. ,,Drouzka“ (druzicka) shani rozmarynu, myrtu a stuhy. Ma toho mnoho na starosti. Nejen zenicha, druzbu a ostatni svatebcany must' podelit kytickami, i vsem mla-dencum v obci musi poslat v sobotu pfed tydnem svatebnim po kyticce. ,,Pacholici“ v nedeli na to ozdobi sve klobouky temito kytickami a cestou do kostela uvadeji tak ve znamost celemu okoli, ze u nich bude v nadchaze-jicim tydnu svatba. Rodice nevestini maji zase pine ruce prace, aby svatbu a slavny obed co nejlepe vypravili. Den pfed svatbou sejdou se devcata u nevesty a vijou kytky pro svatebni hosty. Pfi tom zpivaji ruzne pisne a muziky jim к tomu vyhravaji. Kdyz jsou s praci hotovy louci se s nevestou. Vzdyf je to posledni den jeji svo-body. Place se pfi tom dost a dost. Tak mnoha kamaradka place ne proto, ze nevesta jde „do otroctvi“, ale ze ona sama je dosud ,,na svobode“. V den svatebni jdou muziky pro druzbu. Mezitim co do domu nevestina schazeji se hoste, druzba vypravi se s muzikami pro drouzku a s tou spolecne pro zenicha. Odtud cely pruvod, v nemz jsou i rodice zenichovi, ubira se к neveste, jez uz dlouho vyhlizi z dobfe voleneho ukrytu, obycejne z ,,ponebi“ (pudy), aby zenicha spatfila dfive nez on ji, a tak si v budoucnu zajistila vladu v dome. Pruvod najde dvefe nevestina domu zavfeny. Druzba tluce, aby otevfeli. Pfi tom rozvine se tento hovor: „Kdo se to sem dobejva?“ ,Dobry lidi, kery zabloudili, prosi, aby jim bylo vodevfino." „Co tady hledaji?“ ,,Poklad!“ „Mate-liz pak jaky upsani, kdo ste?“ „Maine tu vosobu, kera nas zna, kmotficku Kuklovou. Jen uz nam vodevfete!“ Dvefe se otevrou a rodice nevestini vitaji pfichozi. Podavaji jim bochnik chleba a dfeveny nuz anebo starou nepotfebnoukudlu. Zenich vsakkudluzahodi, vezmesvuj ,,zamrstak“ (nuz zavirak)achleb rozkroji. Podle fezu, je-li rovnv ci nerovny, hadaji, bude-li manzelstvi st’astne ci nestastne. x) Pacholik - mladik.
Vsichni zasednou рак. к ciste prostfenym stolum, abv posnidali. Bochnik pfed tim rozkrojenv podava sc po krajicich venku stojicim ,,cizbarum“, t. j. detem, zvedavcftm i chudym babkam. Vsichni ti prisli sem na „ciz-bu“ (ci'hanou) v ocekavani nejake vysluzkv.
Pfi snidani nevesta neni pfitomna a vsichni se po m shaneji. Zejmena bratr zenichuv dorazi: „I Idez mas tu divcici, vo kerej ses doma vykladal, jaka je uklizena?“ (ciste ustrojena). Hned na to jeden z hostf skoci mezi cizbare a pfivede tu nejstarsi babku: „To je asi tahleta nevesta?“ Vsichni se smeji. Zenich odpira: „Tota neni.“ Host vystfida vsechny babkv cizbafky, a2 konecne druzba pfivede nevestu. Vseobecny jasot ji uvita. A zenich ji radostne sevfe v naruc: „Tato je!“ -
Po snidani rozdiiva drouzka svatebcandm myrtove kyticky s bilymi stuzkami:
Aitdm ja vds, pani hosti, do ty nasi spolecnosti, vitam ja vas este, je-li vds tu dve ste, je-li vds tu Ate vice, vsem dam rada po kyticce. Nemejte nine, pani, ^a \ly,
(e mam kyticky jen maly, yisela sem do ^ahradky roynarynu mep vratky, prisly na hi vovcicky, ukousaly vrsicky:
a( se jednott budu vdavat, budu ji lip vopatrovat.
Pak pfipina zenichovi labor, prut myrty s dlouhou bilou stuhou:
Ctny pane zenichu, tady vam posila etna panna nevesta svarebni kyticku,
na kyticce pantlicku, na pantlicce hubicku, prosi vds о darek
na povijdnek . ■ ■
Anebo zakonci (namiste dvou poslednich radek) takto:
Co si vyberete? Tuhletu kyticku, nebo nevestickui
Zenich must' odpovedet: „kyticku i nevesticku“. Neda-li si pozor a rekne-li jen ,,nevesticku“, vsichni se mu vysmeji, nebof urazil drouzku a must potom о fabor prosit.
Pripinajic fabor druzbovi, promlouva drouzka nasledovne:
A vam, pane dru^bo, taky песо povim: mam ja doma strevicky, s vysokejma kramflicky,
ja vam drive pokoj nedam, pokud ja ty strevicky v tanci s vdma nero^trham.
A nyni nastava loticeni nevesty. Zeny zpivaji:
A tebou ja se loucim, ty svobodny stave, vam ja, panny a middenci, smutna ddydm vale.
S tebou u( se loulim, roomily bratficku, ale r^a to ja te prosim, nevopust maticku. Md drahd maticko,
uj se loucim s varni, padam na svoje kolena jakorpo nehodnd ’cera: dejte pofehnani. -,,'Zehnej te Bub s nebe, dite me ro^mile!
A vy pani murikanti, vemte svoje istrmenty, \ahrajte veseleB
Louceni konci pak timto zpevem:
ZAaty slunicko ur r^aslo, sviti jasni k \apadu, dockala sem posledni den, vic ho cekat nebudu.
Svyho о tee a maticku musim uj vopustiti, v dome boijim, pfed voltarem, musim slib \avdyiti.
Nato nevesta a zenich poklekaji pfed rodici, abv pfijali od nich pozehnani. Recnik pfi tom promlouva:
„Ve jmenu Otce, Syna i Ducha svateho! Pozehnani bozi provazejs po cely zivot krokv vase!”
NevSsta s placern dSkuje svym rodicum a liba jejich nohy; rodicum zenichovym liba race a dekuje jim, ze ji zentcha vychovali. Zenich prosi sve rodice, abv pfijali nevestu mezi sebea milovali ji jako vlastnf deeru.
Kdyz tyto domaci obfady jsou ukonceny, jde svatebni pruvod do kostela. Na ceste postavena je brana, cela chvoji a stuhami zdobena. Zde vzdava se pocta snoubencum pfipijenim. Anebo kladou se jim ,,sranky“, t. j. za-tahnou jim cestu provazem, chvoji a stuhami zdobenym. Je samozfejmo, ze se svatebcane musi vykoupir, coz na se berou zenich s druzbou.
V kostele vykonaji se nejdffve ,,vodatve“ ci ,,vodatby“ (oddavky), pak slouzena je mse, bud zpivana s pru-vodem varhan nebo i take s pruvodem muzik, po pfipade i ticha. Po msi jde nevesta s rozzatou svici ,,ouvodem“ kolem oltafe, t. j. projde prostorem za oltafem, pfi cemz do pokladnicky vklada obvyklou oferu. Pfed oltafem pak poklekne a ,,moli“ (modli) se.
Jakmile pruvod vyjde z kostela, tlaci se vsechna vdavek chtiva deveata к neveste, aby se о ni otrela. To prv znamenite pomaha, aby se brzy dostala pod серее. Anebo se jiz drive smluvi se svadlenou, vytrhnou si vias s hlavy a dajt ho zasit do svatebnich satfl nevestinych. Take snazf se neveste na ceste z kostela „usripnout" kou-sidek zavoje. To pry vsechno vede neklamne к stavu manzelskemu.
Po vykonanem na fare zapise line se cely pruvod s muzikami к domu nevestinu, kde je pfipraven obed.
Pfi obede sedi nevesta se zenichem ,,v koute“, t. j. v rohu jizbv, kolem nich drouzka s druzbou, pak pfibu-zenstvo a ostatni hoste. A jiz pocnou se z kuchvne nosir jidla. V cele pospicha devce s velkou misou, v niz je jen trochu polevky. Pojednou schvalne zakopne, misu upusti a rozbije. Ve strojenveh rozpacich se omlouva:
Prosim vas, pani hosti, {a vodpusteni, polivku sem ro^lila, mejte strpeni.
Odkvapi do kuchyne. Mezitim vsak uz jina dёvcata pfinaseji pine nn'sy. Jakmile jsou na stole, vstane hospo-daf (a s nim vsichni ostatni) a modli se:
Po^ehnej^ nam, Pane, techto danl, kere{ { milosti Tve pfijimati budeme . . .
Pakzasednou kestolu. Druzba rozdeluje jidla a s druzkou obsluhuje novomanzely (kteri jedi ze spolecneho talife), i ostatni svatebcany, pokud jich mohou dosahnout. Mezi obedem svatebcane hazeji po sobe, nejvice po neveste, cukrovinkami, promisenymi psenici, hrachem i fazolemi. Pfi tom na sebe volaji:
Krupobiti 'de, chran nas Panbu bourkv.
Deti ,,cizbafi“ zalezly jiz pfed tim pod stoly a svadSji tarn о spadle cukrovi boj.
К obveseleni host! provozuji se take ruzne kratochvile. Tak na pf. pfijde tfeba zena s ditetem z hadricku vy-robenym a v pefince zavinutym a zada zenicha, aby se s ni vyrovnal, decko ze je jeho. Nevesta na oko se zlobi, hoste se smeji a zenichovi nezbvva, nez se opet vvkoupit.
Anebo nektera ze starsich zen pfednese nejakou tu skladanku kramafskou, jakonapf. tutor
Peer a mne to matka fekla, tore sem se toho lekla, porad na тё sedela,
bych se provdat hledela. Pono se vam rekne snadno vdavat! To je kratky slovo,
ale volit rnilyho, reknete mne jakyho ? Maminka je pro sedlaka, na toho me porad laka; ne, matinko, v tom je vada, {a selku sem trochu slaba. Seika must pracovat, vo vsechno se postarat, jd se moc nerada staram, proto vo sedlaka nedbam. Tatinekje pro kovdfe, ten (e dycky ma penile, ne^je snidaii hotova, fe par koni vokovd. Ale kdo jen uvajuje, jak von vsechno pekle kuje, dyby me taky tak koval, mrpikem by me udelal. Kojeluha bych si vrala, ale to bych nepfepla. tolik puchu vod koji,
to cloveka usotdp. Ne, toho si nevemu, rac slobodna ryostanu. Mutpkanta pijaka? To bych si to vyfikla! Anebo snad kantora ? Dy( lid place, von ^pivdN) Krejciho lehkyho ? Vitr by vryd mne ho. Co bych si pocala, dybych ho netnela ?
Do sevce to se mne nechce — varit dejnCj popu hence, potihelerrN) pohladi, rivot spatne vosladl. Truhldfe, toho sem chtela, tup sem ho rada tnela: von mne vsak rek jedno slovo, to mne bylo trochu mnoho, тек mne, (e sem — kokrdla, hadrem sem ho probodla!
Celybbed odbude se bez muzik. Tyto pfijdou teprve, kdyz se podava zeli. Pak pfijde na stul kase z mouky nebo krupicky. Do te hazeji svatebcane kovove pem'ze. Kazdy kasi zamicha, aby pem'ze nebylo Ize snadno na-lezt. To je „na kuchafky“. (V novejsi dobe se sbfra take na Ustredni Matici a jine narodni ucely.) К posledu podava se kava. Hostina trva obycejne az do vecera.
Vecer jdou vsichni do hospody, kde nastava „zavijeru'“ nevesty.
Zavijeni (namiste byvaleho cepem) je obrad vyhrazeny zuplna zenam. Mezitim co muzi zasednou v §en-kovne a popijeji, zeny odvedou nevestu do komory, posadi ji na zidli a stoji'ce kolem nf zpfvaji:
■ Co sme my se nachodily, co sme my se nasly, ne^ sme my te, Andulicko, ne^ sme my te nasly,
s ton bilou hubinkou a cernou hlavinkou, aby si se srovndvala
s Modrackojc maminkou . . .² ³ * ⁵)
Pak sejmou neveste venecek, vlasy rozpletou a upravi po zpusobu vdanych zen a kmorficka zavije ji hlavu do bileho hedvabneho satku (plachetky). Pfi tom se zpiva :
To pddnej neuveri, co ty jeny pmujou, udelaji { panny (enu, nic ji nepomttfou . . .⁶)
Zeny vezmou nyni nevestu mezi sebe, jako sobS rovnou, a vedou ji s jasotem mezi ostatni svatebcany. Toto uvedeni „zavite“ nevesty provazeji zpgvem, narazejice na zenicha:
²) Narazka na ucitelovo zpivani pfi pohrbech.
³) Dejne — denne.
*) Potihel — poteh.
⁵) Pokracovani je castecne zname a obsazeno v Erbenovi.
e) Kralovaci maji vsak jeste hojnS jin<ch svatebnich zpevu.
I.
Co ste to, (enusky, udelaly, co ste to, \enusky, udelaly? —
fe ste mi nevestu zhandlovaly? ,,Budes-li, rynichu, budes-li platit,
Md mela venecek, my te to тщете snad este spravit,
tdhle ma satecek, my te udelame z nevesty (enu,
muys Ji idoyt podpefinuP
Na to se slavi ,,zavijena“.
К zavijene zve uz ,,vodvicer“ (oclpoledne) zvlastni poslice vsechny zeny z osady: „Necha vas, ,pani‘, ne-v£sta pekne prosit, abyste pfisly na zavijenou ke Kusovum“. (Jinak vsak maji vecer ku svatebm'mu veseli v hospode pristup vsichni obcane bez pozvani.)
Zavijena zacina. Muziky spusti. Zeny sefadi se po parech a tanci. Muzi pfihlizeji. Kazda z zen mils! nevestu provest tanedkem. Pojednou muziky uprostfed tance pfestanou hrat - tancici рагу jako na povel se zastavi -solo kridlovky v rozlozenem akordu zavresti do nastaleho ticha. A zena muzikam nejblize stojici vi, co to zna-mena: hodit песо muzikafum. Ucini to ochotne, jako by uz na to cekala.
Tomu se fika ,,cvikani“.
Muziky ,,precviknou“ totiz tanec a tanecnici ,,cviknou“ о penize. Za to si cviknuta tanecnice zazpiva solo ,,zavijenskou“. Treba tuto :
U Podleskejch na dvofe, vyrostly tarn dve гще, trhal je Kubicek s Tonckou, vona ylela tury.
Neyl, ack nenafikej, nic si r toho nedelej, podivej se na svuj venec, Jak Je pekne tylenej.
Podivej se, podivej, jak je pekne rylenej,
pantie na nem plapolaji, dnes ma byti sloynej. Slo^is-li ho, slorjm jd, slo^ime ho vobadva, slo^ime ho Panu Kristu, von nam {a nej poyhna. Kristus Pan mel takovej, jenom je byl trnovej, na jeho pfedrahy hlave, jenom je byl krvavej.
Zpevacka zpiva bez pruvodu a muziky po ni kazdou slohu opakuji. Pak se rozproudi znovu tanec.
Predchazejici vyjev se po chvili opakuje. Zase se rozvifi kfidlovka v rozlozenem akordu, jen ze ,,cvikli“ uz jinou tanecnici, a ta, zaplativsi, zanotuje ,,zavijenskou“ ponekud uz veselejsi:
Jd sem panna menem Anna,' menem Andulka, v tele peknd, v pasu tenka, jako hrabenka, tvdre bity, voci cerny, he^kd panenka.
Kdo chce se mnou mit, mnou chce chodit, musi pacholik ukli^enej¹') byt : musi umet tancovat, pfi tom trochu spasovat, tvare libat, me objimat, hodne milovat.
Tak jde to cvikani dal, az se vystfidaji vsechny tanecnice. Naposled cviknou nevestu a drouzku. Zenich s druzbou spechaji, aby je vyplatili. Mezitim co tak cini, zeny zpivaji:
Nesmis ty, Jenicku, Andulku sidit, a^ vona \apldce, musis ji hladit, vona je este mladoucky divce, musela vopustit svoje rodice.
Neboj se, Andulko, neboj se hladu, dyt maji na Stachach jablicka v sadu, mouku v komore, brambory v jame, chodit tarn budete s Jenickem na ne.
⁷) Uklizenej —pekne ustrojeny.
Na to si zatanci zenich s nevestou a druzba s drouzkou solo, pfi cemz zeny, chopivse se za nice, utvofi ko-lem nich kruh.
Po tanci drouzka, rozjafena, pojednou da se do zpevu :
Nic se тпё nedivte, (e sem veseld^ dyt'ja sem pfec este holka slobodna.
ja se vdam, bit se nedam, ja si svyho muje рёкпё vosedlam;
hitl na nej vemu, hribet mu ynelu, vsak ja ho naucini poslouchat jenu; hrnec popadnu, hodim na hlavu^
vsak ja ho naucim poslouchat \enu.
Ostatni do toho vpadnou:
Tej tnladej v hospodё hrajou na dudy, na starou sklebi mu( ?a kamny {uby, nic ji nepfeje, vsechno sebere, dy( пета na tabak, tak se s nt pere.
Vyskot rozleha se nabitou hospodou. V tom si vzpomenou na druzbu, ze by si ho meli vzit na musku, i dobiraji si ho :
Kukacka kukala kuk, aby si pan drujba snap,
vod panny drujicky ;
kukacka kukala cic, pan drujba nedostal nic.
\ tomto, nyni jiz hodne rozpustilem veseli, zachovava nevesta vaznost. A zachova ji az do konce. Nebof pnslovi prayi:
Nesela nevesta, srnutna (ena,
smutnd пегё51а, vesela fena.
Pato vaznost nevestina nema vsak naprosto zadneho vlivu na naladu svatebcanii, ktefi dovadeji tem£f bez oddechu az do pozdnich hodin nocnich.
Nejdele majf pfi zavijene vytrvat novomanzele. Obycejne se tak deje. Kazdehp z pfibuznych i vvznac-nych hosti pfi odchodu vyprovazeji s mtizikami pred hospodu. Tak se znenahla tenci pocet svatebcanu. Ko-necne vyprovodi muziky i novomanzely. Kruh nezmaru vsak i potom setrva. Nez i tito vytrvalci, znaveni a vycerpani tancem, piu'm i zpevem, vyberou se konecnez hospody, aby se ,,dotrantejlili“ (dovravorali) domu к posilujicimu spanku.
Svatby konaji se obycejne ve ctvrtek nebo v sobotu, zfidka kdy v utery.
I u nedeli po svatbe slavi se pak tak zv. „dobra vule“. Nevesta oblekne zase svatebni sat a jde s zenichem do kostela. I ostatni svatebcane poruznu trousi se na velkou. A vsichni ti, kdoz pro zaneprazdneni nemohli byt ticastni svatby, jiste neopominou tentokrat pfijit, aby spatrili nevestu. Po nisi seradi se svatebcane (jako pfi svarbe) v pruvod a ubiraji se к domu nevesty, kde uchystan je zase slavny obed - „dobra vule“.
„Dobrou vuli“ svatba kralovacka befe svuj konec.