Книжная полка Сохранить
Размер шрифта:
А
А
А
|  Шрифт:
Arial
Times
|  Интервал:
Стандартный
Средний
Большой
|  Цвет сайта:
Ц
Ц
Ц
Ц
Ц

Cesky jih a sumava v Lidove pisni : Т. 2

Бесплатно
Новинка
Основная коллекция
Артикул: 884567.01.99
Вейс, К. Cesky jih a sumava v Lidove pisni : Т. 2: архивная лит-ра xx в. / К.Вейс-:,1929.-107 с. - Текст : электронный. - URL: https://znanium.ru/catalog/product/2263668 (дата обращения: 18.11.2026)
Фрагмент текстового слоя документа размещен для индексирующих роботов
<SSw









                V LI DOVE PISNI





Zapsal, slovesne a hudebne upravil a v jubil&jnich letech 1928—1929 vydal

Karel Weis



DIL DRUHY
VSECK.AprAvavyhrazena

V PRAZE

nArodohospodARsk? sbor jihoCesk?

      Ostfedi: Praha 111, Pite^nd tfida c. 12

pamAtce mistra

JOSEFA HOLECKA

LUDMILA STEJSKALOVA-RABASOVA:



    STARE LIDOVEZPEVY NA TftEBONSKU

(Psano 1926)

Se zapalem nadseneho sberatele lidovych pisni ujal se Karel Weis narodozpytne prace naTfebonsku mezi nasim lidem, ktery davno odvykl veskere peci a pozornosti, jez by nasim pi'sm'm mela byt venovana. Po krojich neni tu ani nejmensi pamatky, nafeci zmizelo, starych zvyku jen vyjimkou se uziva. Duse lidu propadla se do hlubin odvekych trampot. Zbyl jen tuhy zivot.
   Bystremu zkoumateli, ktery pfistupuje s posvecenou laskou к narodozpytne praci, neujdou cesty vedouci ke skrytym pokladum stareho jihoceskeho charakteru, z nehoz vyslo lidove umeni. Brati se temito cestami vyzaduje vsak nezdolne vytrvalosti a trpelivosti.
   Jednou z trnitych cest к poznani lidoveho umeni je prave ta cesta za starou ceskou pisni. Karel Weis nasel tuto cestu jiz pfed tficeti lety, kdy na ceskem jihu objevil tolik krasnych neznamych pisni, ze vefejnost byla tim pfekvapena. A od te doby verne vytrval na ceste nalezene. Dodnes, pres vsechny pfekazky, ktere se mu cint, nepozbyl vytrvalosti. Ba v posledm'ch sesti letech dinnost svou zmnohonasobil.
   Minuleho leta usadil se ve starobyle myslivnS ,,Kravovne“, v tfebonskych hvozdech, pobyl zde temer tri mesice a podnikal odtud denne cesty za ceskou pisni do osad dalekeho okoli. Bydlela jsem v Kolenci a mela jsem casto pfilezitost, pozorovat Weise pri praci narodozpytne. Zpiisob, jak si dovede pfiblfzit neduvefivy lid, jak ho dovede vyzpovidat, je opravdu zajimavy a podivuhodny.
   Zde priklad: V nedeli ocekava mistra hrstka drobnych obcanu v kolenecke foftovne. Jsou skoro ustraseni. Zamlkle sedi v chumacku a radi se mezi sebou. V tom vchazi Weis. Jeho vysoka postava a zdanlive zachmurena tvar vnesly mezi stafecky nove rozpaky, avsak srdecny jeho pozdrav rozpaky ty ponekud mirni. Zvedave pfi-hlizeji к pfipravam, jez cini. Vybira z tezke aktovky knihy, papir notovy i kancelafsky a klade vse na stub Sta-feckove ztichnou jako peny. A Weis к nim promlouva:
   „Tak jsem doslechl, lidickv, ze tady mate moc hezke stare zpevy a mam z toho radost. Proto jsem pfisel, abyste mi je zazpivali. Nic se pfede mnou neostychejte. Nemyslete, ze musite zpi'vat nejak krasne, umele. I co vam to napada. Staci, kdyz mi napev jen srozumitelne naznacite. Budu vas.mit za to rad, a tadyhle u pani sprav-cove Freidlove udelate si take dobre oko. Jen se nesmite zarazit, kdyz vam feknu, ze tu neb onu pisnicku uz znam. Ja uz jich sebral na jihu daleko pres dva tisice. Nenf tedy lehko, pfedlozit mi nejakou novinku. A prece je stale nalezam. No tak, jakou pak hezkou vy nine tady zazpivate?“
   Dedecek Holicky, Sylety byvaly forman a kanonyr, ktery bojoval snad jeste pod Radeckym v Italii, dosud vsak ciperka, nemuze si pojednou na zadnou vzpomenout, a ostatni zarazeni hledi na neho. Doufali, ze on je vytrhne, az jim nic nebude chtet napadnout, a on zatim jakoby ut’al.
   „No tak, lidicky, co pak jste se tak zalekli? Jen do toho, beze strachu. Nic se pfede mnou nezenyrujte ...“ Ale vsichni sedi jako zafezani. I Ilavy jako by meli docela puste.
   „Inu, tak ja vam zazpivam sam, pisnicku jiste tri sta let starou, s moc hezkym dudackym napevem. Tu zna uz jen pani Koralova na Stasich, a od te jsem si ji zapsal:

                                  Kdyby mne to tak Panbuh dal, ma (ena slehla, takovou bych kmotru si v^al, kera je stedra, kerd nosi do kouta, a( to { putny vykoukd — takova by ryslou^ila byti ma kmotra . . .

        Stareckum jiskfi oci. Humor pisne je rozehfiva. Uz je jim lehceji u srdce a uz by si kazdy na nejakou troufal. ,,Kanonyr“ Holicky rozepina svuj ,,starovetny“ dlouhy kabat a spousti:


                                         Nic mi to lit о nejni — tradra —
                                         %e slou^im cisarovi: sloufeji kntfata, barouni, hrabata, cisar pan taky vojak — tradra —
                                         ten bude nas komendant. . .


   A nez mu kdo muze do toho vskocit, zanotuje jinou:

                                           A ja musim jit, abych nebyl bit, vod svyho pana, %e sent do rana v hospode ryostal pit. . .

    Stary Skarda, statny jeste parezak a pramenaf (dfevorubec a plavec dfivi), pfi zpevu Holickeho sebou vrti. PisnS se mu rodi v hlave. Je uz, jak se fika ,,nadrzeny“. Jakmile Holicky skonci, ihned rozvazuje:

                                           Dy( sme byli v Pra^e na hospode, cof tarn prisli na nds rjodejove, vsecky pan tie sou ndm s koni pobrali, este by se s ndma byli poprali. . .

    A Skarda lined dodava: „Tohle se nestalo v Praze, nybrz tady v Kolenci, pri ,,vodatbach“ (svatbe). Nevesta byla Kubelu, zdejsi, a zenich byl Zemanu Vojtech ze Stribce. Kdyz stfibsky sem pfijeli pro nevestu na dvou zebrakach, nekdo jim tady vsecko ,,voslechteni“ (ozdoby - pantie) s koni vodrezaL Z toho povstala hadka, ktera div neskoncila pranici. Kolenecky uz potom do Stribce*) nejeli."
   Ale Holicky tomuto vykladu odporuje. Pisen pry zni spravne takto:

                                           Dy( sme stall v Pra^e na hospode, prisli na nas pdni rjodejove, Tajkovi tarn plasf, cepici ukradli, este by se s ndma byli poprali. . .

    „Table pisnicka,“ povida Holicky, „vztahuje se ke korunovaci cisare Ferdinanda r. 1836. Tajek byl dvacet let starostou v Slabosovicich, osade na silnici od Trebone к Ledenici. Mel moc hezkou dceru. A kdyz shaneli do korunovacniho pruvodu po venkove druzicky, padla volba taky na ni. To bylo oufedni nafizeni a nebylo proti nemu vodvolani. Musela tedy s otcem do Prahy. Tam lezeli nekde v pivovare a do rana je vokradli..
    Tezko je rozsuzovat, kdo z obou ma pravdu, zda Skarda nebo Holicky. Ale af je tomu tak ci onak — jisto je, ze zpevaci dostali se konecne do proudu a Weis nepostacuje zapisovat. Pojednou se zarazi:
    „А coz nejakou vaznou, treba smutnou, neznate? Hledte, tadyhle lomnicky obcan Stepan Bouda, pisniikaf vyborny, zazpival mi jednu, ktera se mi napevem i slovy nesmirnS libi:


    *) Stribrec u Straze nad Nezarkou, hezka vesnice s nekolika rybniky uprostred obce, dobre tri hodiny od Kolence vzdalena.

                                         Nam je vsude chvala, Sest, my sme dva a deti sest, ve dne nou?e, v noci bida, neni kura, ani trida, nam je vsude chvala, cest, my sme dva a deti sest. . .

   Vsichni onemeli a pfemysleji. Boudova pisen je dojala. Holicky upfene hledi do prazdna a rozpacite hladf tvafe. V tom, jako kdyz se mu rozbfeskne, zanotuje krasny mekky napev:

                                         Kde sou nose stare mamy, co nas { поще vychovaly? Vychovaly sou nas { norny, my musime na Francoury; na Francouy, na Turecka, hude plakat ma maticka . ..

   A ted to jde dal. Jeden hlasi se pres druheho. Hojne prispiva do sbi'rky tez ctyriasedmdesatileta Alzbeta Hrbkova-Volejnicka. I muj nahodou pntomny bratr, plukovnik, ,,smlsne“ si trebonskou pisnickou, ktera mu z dob mladi utkvela v pameti a dnes je temef snad zapomenuta:

                                         Co tarn delas, v tom nasom sadecku, co tarn delas, v tom nasom sade i „Kosilicku siju, pekne ji stepuju, tobe ji dam, ajj't vyktepuju, tobe ji dam, v • • v cc a^ji usiju ...

   Neiinavny nas sberatel zapisuje pilne bez oddeehu, az do pozdniho vecera. Zen jeho je bohata ...
   A pak za tmave noci vraci se trebonskymi lesy, cestou, na kterou by se sotva kterv z Prazaku odvazil, do sve dve hodiny vzdalcne hajovny. A tu do jitrnich hodin sebrane poklady tridi a urovnava.
   Na druhy den pak objevi se treba az nekde v Lutove, pet hodin cesty od Kolence vzdalene, aby vyslechl nove zpevaky, ktere mu sehnal mistni pan faraf.
   Ctyfi sta pisni zachranil nam Weis v kratke dobe na Tfebonsku, a je pevne odhodlan, zachranit i vse ostatni. К tomu pfejeme mu my, Trebonsti, z uprimneho srdce vsechen zdar!

к. w.







            stachovskA rychta a krAlovAci


(Psano 1921)

'A, ahoda zavala mne na Sumavu. Bylo to davne me pram'. Ac jsem cistokrevny Prazan, desetkrat Vltavou \\ kfteny, pfece po rodicich vize mne mnoho svazku a vzpominek к nasi krasne Sumave. Proto bez _ 1 dlouheho rozmysleni pfijal jsem pozvani synovce к letnimu pobytu ve Stasich, a ihned vydal se s rodinou na cestu. Upfimne vyznavam, ze jsem si tentozapadly koutekSumavy pfedstavoval trochu jinak: nizke, doskove, mechem porostle chalupy, se stfechami zatizenymi velkymi kameny, cesty rozbrazdnene, pine sterku. Misto toho nalezl jsem ku podivu cista, ilhledna staveni, zhusta pod jedno poschodi, s pevnym krytem, silnice udrzo-vane v dobrem stavu.
   Byl-li jsem pfekvapen jiz vzhledem kraje, toz pametihodnosti jeho docela mne zaujaly. Vezmeme jen ty Stachy. Reknu-li, ze to je obec katastralni rozlohou rovnajici se Praze (t. j. osmi jeji eastern), pak mi ztezka kdo uvefi. A pfece je tomu tak. Sestmict osad a dedin na rozloze 2346 hektaru tvofi obvod teto obce, spravovane jedm'm starostou.¹) A celek nese historicky hrdy nazev „Kralovsky Hvozd svobodna obec Stachv“.²)
   Hvozdem Kralovskym ’(v nemcine tautologicky Wald-Hwozd) slulo od davnych cash pohranicni ilzemi Su-mavy, prostirajici se od Kdynskeho prusmyku okresem nyrskym, susickym a karlsperskohorskym az temef к Vimperku. Pralesnatym a hornatym timto pruhem vedlo jen nekolik malo cest a stezek spojujicich Cechy se sousednim Bavorskem.
   Vevoda Bfetislav I. (1037-1055), poucen nepochybne nemeckym cisafem Jindfichem III. — (jenz pres to, ze byl 23. srpna 1040 и Vserub Bfetislavem na hlavu porazen, za rok na to vtrhl pfece nedostatecnS chranenou Su-mavou do nitra nasi vlasti) — osadil cesty a stezky vedouci z Bavor Kralovskym Hvozdem do Cech lidem, jemuz ulozil stfezeni hranic.³) Pfi znacne neprostupnosti Kralovskeho Hvozdu nebylo ovsem lidu takoveho (aspon pro pfipad prvniho nebezpeci) pfilis mnoho potfebf. Vystaveny proste na strategicky dulezitych mistech dvorce v nichz se usidlili jednotlivci se svymi rodinami a pocetnejsi celedi. Hrozil-li se strany Bavorska vpad, ucinily se na stezkach dukladne zaseky, abv tim postup nepfitele byl zadrzen. Lid tento, do jiste miry vojensky, zval se pozdSji „Svobodnici kralovsti“ nebo kratce „Kralovaci".
   S ohledem na dulezitost sveho poslani byli Kralovaci vybaveni mimofadnymi svobodami. Podle privileje Bfetislavovy (1041) byli na pf. ,,na vecne easy" zbaveni poplatnosti. Po Bfetislavove smrri byly vsak vysady jejich ponSkud obmezeny, nebot museli odvadet jiste poplatky kralovske komofe. Pozdeji smeli si sami volit sveho nacelnika ci hejtmana, napotom vrehniho rychtafe, jemuz pfislusela vsechna prava vrehnosti sa-mostatneho dominia, vyjimaje jen vedeni pozemkovych knih a vykonavani soudni pravomoci, v cemz rychty, na nez Kralovsky Hvozd byl rozdelen, podlehaly vrehnosti, к jejimuz obvodu byly pfideleny.
   Ve skutecnosti patfili Kralovaci pod kralovskou komoru, t. j. byli podfizeni pfimo krali. To bylo jaksi soucasti jejich svobod. Casto se toho vsak nedbalo. R. 1429 zastavil Zikmund Kral. Hvozd s jeho obyvateli, neznamo nam komu, avsak Kralovaci se vykoupili. R. 1578 byl dan Kral. Hvozd opetn£ do zastavy Janu z Lobkowicz starsimu za 5000 kop misenskych, kterazto zastava pfesla cestou postupu na Wolfa z Kolovrat a pozdeji na jeho syna Zdenka. I tu se Kralovaci vykoupili, slozivse r. 1617 к rukam cisafe Matyase jmenovany peniz, za coz jim cisaf dal pisemne ujisteni, ze Kral. Hvozd nebude vice zastaven.

   ²) Stachy, Jirkalov, Blahov, Kusov, Zadov, Churanov, ftihov, Michalov, Vysehrad, Reckerberg (smis.), Nemecke chalupy, Krousov (smis.), Sebestov ci Parezy (smis.), Tejmlov, Jachymov a Javornik. - Praha ma jen 2059 hektaru, Stachy tedy vic. V posledni dobe Javornik odpadl.
   ²) Nazev ten je ovsem dnes neplatny.

   ³) Ma se za to, ze to byli polsti zajatci, ktere Bfetislav pfivedl do Cech z vitezne bitvy и HnSzdna, tedy bratfi Chodu.

    Pres tuto cisafskou zaruku dostali se vsak Kralovaci opetnou zastavou r. 1623 „pod ochranu“ povestneho cisafskeho generala a valecneho rady Don Martina de Huerty. A tento Huerta pod zaminkou ze Kralovaci svym licastenstvim na odboji ceskych stavu pozbyli svych vysad, jal se s nimi nakladat jako s nevolniky. Proti tomu vzepfeli se konecne Kralovaci stiznosti к samemu cisafi Ferdinandu IL, jenz reskriptem ze dne 2. srpna 1629 a pozdeji reskriptem ze dne 22. unora 1631 se jich ujal v tom smyslu, ze „pfi vsech svych starobylych, dobrych a chvalitebnych zvyklostech a nadam'ch bez poruseni zustati a chraneni by ti maji.“⁴ ⁵) V reskriptech tech je take vysloveno, ze Kralovaci nemaji к Huertovi jinych povinnosti, nez jake meli pfed tim ke kralovske komofe, a za sve ucastenstvi na nepokojich⁶) ze jsou dosti potrestani ztratou 5000 kop misenskych, ktere pfed tim zaplatili jako vykupne ze zastavy.
    Prava Kralovaku potvrdil majestatem danym v Praze 19. cervence 1637 i Ferdinand III., jemuz po Huertove smrti smlouvou s adoptovanou jeho dcerou a dedickou Annou Marii slechticnou Vejdovnou z Moldavy, 11. tinora 1639 Kral. Hvozd se vsemi rychtami zase pfipadl.⁶) Ale jiz r. 1640 postoupil tento cisaf sest z deviti svo-bodnych rychet, a sice: Zhufskou (Haidl), Kochanovskou (Kochet), Seewiesenskou, Eisenstrasskou. Hammer-skou a Svatokatefinskou Adamu Popelovi z Lobkowicz jako dedicny majetek. V tutez asi dobu postoupila kralovska komora Stachovskou rychtu zaroven se Stoduleckymi hrabeti Kolovratovi a zustaly tyto rychty az do r. 1850 pfi panstvi prasilskem (Stubenbach), kdezto ostatni rychty zustaly do tehoz roku pfi panstvi dese-nickem nebo bystfickem.⁷) A zase cineny pokusy о znehodnoceni prav Kralovaku. Tak pan Adam Popel z Lobkowicz listinou ze dne 20. cervna 1640 intabulovanou v deskach zemskych. Tomu polozil mez opetne Ferdinand III. reskriptem ze dne 17. cervna 1641.
    Zda se, ze panstvo nebralo vsechny tyto reskripty pfilis vazne, nebof Kralovaci stale se dovolavaji ochranv cisafu, ktefi takfka nestaci, vysady jejich znova a znova potvrzovat - na papife.
    Kralovaci citili se pod ,,ochranou“ svych vrchnosti tak nesfastni, ze cisafe Leopolda I. prosili, aby byli pfi-jati zase ke kralovske komofe, a byli za to ochotni slozit znacne vykupne. Cisaf r. 1676 nafidil pfislusne setfeni, ktere vsak nemelo pro Kralovaky zadouciho vysledku.
    R. 1770 nabidli Kralovaci vlade 47.000 zl. a zfeknuti se zoldu 19.386 zl. 36 kr. za chraneni hranic v dobe

    ⁴) Vsechny reskripty zde uvedene i pozdejsi uznavaji a potvrzuji sice vysadv Kralovaku, ale nikde jich nevv-pocitavaji, tak ze vlastne bezpecne ani nevi'me, v cem tyto vysady do podrobnosti pozustavaly. Proto take snad, ze tu nebylo jasne zajist’ovaci listiny a privilej Bfetislava I. se nezachovala, byla prava Kralovaku temef neustale porusovana. (Nektere spisy uvadeji jako privilegia: vafeni piva, paleni kofalky a svobodny senk techto napoju!)

    ⁵) Jakeho zpusobu toto ucastenstvi bylo, nikde se neuvadi.

   ⁶) Martin Hoeff-Huerta narodil se v druhe polovici 16. veku v Nizozemsku z rodiny, ktera sice uzivala erbu, ale byla docela chuda. Martin provozoval femeslo krejcovske. Opustiv dilnu odesel se svym bratrem Petrem do tabora povestneho Don Baltasara Marradase, jenz sbiral vojsko pro Spanely a Rakousko, a dal se najmout jako prosty jezdec. Martin svoji odvaznosti a zmuzilosti pfivedl to jiz r. 1609 na rytmistra a byl i se svym bratrem povysen od Rudolfa II. do stavu slechtickeho. V rakouskych sluzbach cisafskych byl se svymi vojaky temef vyhradne v jiznich Cechach, r. 1619 stal se po dobyti Pisku jeho velitelem, zucastnil se pozdeji dobyvani Tfebone, Domazlic, Klatov, Tabora, Vorlika a j. R. 1621 stal se drzitelem panstvi Kolince, r. 1623 dany mu do zastavy Kralovsky Hvozd, Pisek s vesnicemi, Karlsperske Ногу a ji ne statky komorni a sice na kryti uctu, ktery pfedlozil kralovske komofe za vydrzovani vojska i za hotove zapujcene penize. Pozdeji dostal jeste nekolik domu v Praze, statek Mecin u Klatov a r. 1628 koupil za 55.000 zl. Velhartice, Mokrosuky a Nemilkov, к cemuz se mu dostalo jeste povyseni do stavu panskeho s titulem „svobodny pan z Velhartic‘‘. Huerta pfivedl to z ne-patrneho krejcika az na mocneho generala a svoji hrabivosti na velkeho bohatce. S lidem ceskym zachazel povzdy nelidsky, podle vzoru sveho nekdejsiho pana a odchovatele Marradase, jemuz jakoby z oka byl vypadl, tak ze obecne zvan byl metlou bozi. Zemfel r. 1635 na Velhartici'ch a podle sveho pfani pochovan jevkostele Frantiskanu u P. Marie Snezne v Praze, pfed oltafem, ktery sam dal zfidit.

   ⁷) Z deviti rychet byvaleho Kralovskeho Hvozdu je ceskou dnes pouze Stachovska. Bylo by zajimavo zjistit, pokud kraje hajene kdysi Kralovaky byvaly ceske. Jisto je, ze jeste pfed tfemi sty lety byly na pf. Karlsperske Ногу se vsemi svymi vesnicemi slovanskc, nebof az do r. 1630 jsou mestska akta sepsana temef vyhradne v feci ceske. Teprve od r. 1627, kdy Ferdinand II. zrusil v zemskem zfizeni pfikaz vyhradneho uzivani cestiny jako jazyka zemskeho a ufedniho, nemcina zacala nabyvat vrchu a cestinu znenahla zatlacila. (Engelb. Panni: Berg-reichenstein u. Karlsberg. 1875).

francouzske valky, tedy celkem ohromnou sumu temef sedmdesati tisi'c zlatych, kdyz sest drive jizzmfnenych rychet bude expropriaci zbaveno jha hrabeci' Palme-ovske vrchnosti a pripadnou zase ke kralovske komofe. О tomto navrhu jednalo se cela leta — zase bezvysledne.⁸) Vnucuje se tu domnenka, ze i tern monarchum byly privileje a tuzby Kralovaku jen pro kratochvi'li.
   Za Josefa II. naffzeno bylo mereni Kralovskeho Hvozdu a zjist’ovani majetku obci i jednotlivcu. Do te doby hospodafili Kralovaci na pude svobodne a neobmezene. Zaroven vypsany byly dane pozemkove, v pravde vsak velice rmrne. Kazdemu bylo pfifknuto, co si spravoval anebo nac cinil narok. A tu se ukazali nasi obrancove vlasti velice uzkostlivymi. Ze sameho strachu pred danemi hlasili se о vymeru pozemku spise mens! nez vetsi. Vypravuje se, ze Stachovsti dovedli zememefice az к Cernemu potoku, v lesich hodinu vzdalenych, a jisty Zeman pry zde zarazil do zeme hul se slovy: „Az potud a dal ne!“ Na namitky zememericu, proc chteji tak malo, odpovёdёli Stachovsti: „А kdo pak by tak daleko pro dfivi jezdil1“ Teprve na nalehave domluvy sli )е§гё piil-hodinky dal, avsak tarn udelali ,,nezvratne“ konec. Odpor Kralovaku к danim byl tak velky, ze jisty Jos. Fol-tyn, jeinuz pfircen byl cely Vysehrad (ovsem ten stachovsky), к vuli - 37 krejcarum rocnich dani radёji zane-chal vseho a utekl kamsi к Vodnanum na ,,poddanost“. Byl vsak pfiveden musketyrem - pry spoutan - грёг a nasilim dosazen na pfifceny mu majetek.
   Nerozumnosti casti Kralovaku stalo se, ze po ukonceni тёгет zustalo mnozstvi t. zv. pudy neutralni, jez петё1а vubec drzitele. Byla рак pfidelovana гёт, kdoz se dani tak pn'lis nebali. Tim se stalo, ze mesto Ногу Karlsperske je dnes majitelem ohromneho komplexu krasnych lesu, kdezto sousedni Stachy jsou йр1пё chudy.
   Vsak Stachovsti zahy vystfizliv$li.Jizr. 1795 prosili ЬгаЬёге MannsfeldavHorazdovicich, jehoz panstvi hra-nicilo se Stachovskou rychtou, aby jim odprodal 2000 jiter lesa. Коирё ta se take uskutecnila a pocitano bylo jitro za jeden zlaty rynsky. Prodavajici si jen vyminil podle listiny z tehoz roku, ze mu az do roku 1810 maji byt odvadёny - medvёd^ tlapy a kuze, a parohy a kuze z jelenu ulovenych na Stasich.
   ВёЬет doby byly privileje Kralovaku, ktere, jak jsme vid&i, nestaly nikdy na pevnych nohach, stale zkra-covany, az копеспё, kdyz r. 1848 pfestalo poddanstvi, pozbyly zcela platnosti. Se zbytkem vysad zanikl vsak take blahobyt Kralovaku. Kralovsky Hvozd zalidnoval se stale vic a vice, ze samot staly se cele osady, a hor-sky, sveta vzdaleny kraj nemohl uz svych obyvatelu uzivit. V nastale tisni ukazali se vsak Stachovsti - proti svym pfedkum - velice proziravymi. Chytili se obchodu. Se skelnymi vyrobky mistnich huti, nyni bohuzel za-niklych, pustili se сЬигё do зуёга a kdyz se jim з1и§пё dafilo, pfibrali riizne nadobi, kamenne i porculanove, pak zacali s platnem a latkami, az копеспё zmohli se гётёг na ,,vyvoz“ satstva, obuvi a ozdobneho zbozi. A obchodniky nasledovali ruzni femeslnici, ponejvice zednici a pak — muzikanti, a dnes jsou Stachovsti (i Zdi-kovsti a z jinych prilehlych obci) rozlezli po cele Еугорё, ba dokonce i v Americe jich mnoho zije. Deset, dvacet i vice let plahoci se cizinou, aby potom s uspofenym kapitalkem zafidili si domabydlo jakz takz obstojne. Jeden se vrati a ctyri jdou do sv^ta. A pfislovi pravi: „Az se jednou Stachaci sejdou vsickni doma, pak nastane soudny den.“

   Synovec и nehoz bydlim, aby mne pfesvёdcil, jak daleko do sv^ta pronikaji Stachaci, prinasi mi pohlednici, prave doslou. Ctu:

                        Сгёпу pane Mahr-Sumavsky!


La Rochelle, dne 7-/7. 921.

   Zasilam Vam pohled Atlantickeho Oceanu sme ted v pfistavnim тёэгё co jedou lodS tady od sud do Brasilie je tady hezky.


S pozdravem

Alois Holub

    Tedy Holub cestovatel redivivus. Ovsem ze - muzikant.
    Co listek tento ctu, rozhoupaly se na bile kostelni vezi zvony a z ticheho, зуёИ zeleni pokryteho horskeho hrbituvku zalehaji ke тпё zpevy. To prave otce stachovskeho cestovatele, starce jedenaosmdesatileteho, ktery sam sb6hal lany эуёга, nesou ke hrobu . . .
    A jeho syn v teze chvili snad vyhrava francouzskemu P. T. publiku v Cirque Bareau, v pfistavnim тёэгё La Rochelle, veselou pisnicku . ..


    ⁸) Valnou cast dat zde uvedenych cerpal jsem ze spisku dra. J. A. Gabriela „Der konigl. Wald-Hwozd, oder das Gebiet der konigl. Freibauern im Bohmerwalde“. 1864. — Dr. Gabriel, advokat a cestny m£§fan v Susici, zastupoval na зпёти ceskem venkovske obce okresu susicko-karlsperskohorskeho. Dataziskal patranim v zem-skych deskach, archivu kralovackem v Seewiesenu, jakoz i studiem vyznacnych spisu. Udaje zde obsazene maji tedy raz dokumentarni a jsou vedle toho i strucnym vytahem z kralovacke historic.